Koukám se do dálky,
tam vidím třpytit se korálky...
Jsou to hvězdy, které jsou vzdálené několik tisíc let
a přesto vyapdají, že na ně můžete sáhnout hned...
Přesto se zaměřím na lunu,
když na skále chvíli pobudu...
Je to tu krásné, dohled až do nebes,
přesto však zrádné, pode mnou čirý les.
Pořád koukám na světla pode mnou,
co značí město, jako noc bezednou...
A potom se podívám nahoru,
kde uvidím velkou pohromu..
Měsíc zakryly mraky,
a pod tím trčí domy jak mrakodrapy.
Je teplo a přesto se třesu...
Přesto mi někdo chybí,
jak Slunce na nebi...
Slunce ve dne září,
jak na andělské svatozáři.
Tímto končím těchto pár veršů, protože se mi chce spát...
A tak vám jdu dobrou nočku dát :)