Ten dům stál,
když jsi ještě ani nechodil...
Ten dům stál,
když jsi ani trochu nemluvil...
A stojí až do teď...
Tk proč by měl spadnout?
Jako by si duše chtěla lehnout,
nepřemýšlet, nežít...
Ale umře až za dlouho...
kdežto lidi, co milujem, umřou už teď... (?)
Jednoho znám....
A už to nejde vrátit zpět...
Naděje umírá až jako poslední,
ale když už není naděje napřežití...
A přesto ještě žije...
A její srdce pomaloučku bije...
Nakonec přestane...
A slzy...
Slzy krvavé přistanou na její hrudi...
Aniž by o tom věděla, že ji někdo budí...
A přesto se už nikdy nedostane mězi živé
a nikdo na ni nezapomene...
vzpomínat budeme,
jako by tu byla...
A přesto nebude....
Na cestě její city pozbude...
Nikdy se nevrátí...
Nikdy....